Rok absolutoria: 2000 pregraduální, 2015 postgraduální
Obor: Magisterské studium oboru všeobecné lékařství a doktorské studium v oboru chirurgie
Aktuální pozice: Odborný lékař v oborech urgentní medicína a anesteziologie a intenzivní medicína pracuje na Zdravotnické záchranné službě Královéhradeckého kraje a na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Hradec Králové. Od roku 2004 je vedoucím lékařem střediska letecké záchranné služby v Hradci Králové a od roku 2018 vykonává funkci lékařského náměstka krajské záchranné služby. Zodpovídá za poskytování přednemocniční neodkladné péče na území celého Královéhradeckého kraje.
Jako vysokoškolský pedagog vyučuje studenty Lékařské fakulty a Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy, kde je garantem předmětu První pomoc. Od roku 2017 vede v rámci Katedry urgentní medicíny IPVZ v Praze specializační kurzy Lékařská první pomoc pro lékaře před atestacemi ze všech oborů. Dlouhodobě se zabývá klinickým a experimentálním výzkumem v urgentní medicíně, zejména léčebnou hypotermií, farmakoterapií srdeční zástavy a léčbou závažných úrazů. Je autorem celkem 45 publikací citovaných v databázi Web of Science, dosáhl 1004 citací (bez autocitací) a H-indexu 10.
Od roku 2010 je předsedou České resuscitační rady, od roku 2011 členem výboru Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a v letech 2013–2018 působil ve výboru European Resuscitation Council (ERC). V rámci činnosti odborných společností organizuje od roku 2011 každoroční odborné symposium České resuscitační rady a jako člen vědeckých výborů se podílí na přípravě dalších konferencí. Po vzniku České resuscitační rady zavedl do České republiky certifikované kurzy rozšířené resuscitace, které se později staly povinnou součástí přípravy lékařů v oboru urgentní medicína. Lektorskou činnost v kurzech ERC dnes už více přenechává mladším instruktorům.
Jak se vyvíjela Vaše kariéra po absolutoriu na LF HK?
Moje cesta k současnému povolání lékaře zdravotnické záchranné služby začala přibližně ve 12 letech, kdy jsem se díky mému dědovi dostal poprvé do prostředí hradecké záchranky. Na začátku prázdnin roku 1990 mně tehdejší ředitel záchranné služby poprvé svezl vrtulníkem. Bylo to v předvečer zahájení provozu letecké záchranné služby v Hradci Králové. Od té doby jsem měl o svém budoucím oboru jasno. Po ukončení gymnázia jsem absolvoval hradeckou fakultu a už během studia docházel na ARO v rámci studentské výzkumné činnosti. Při konkurzu na kliniku se mi vyplatila upřímnost, takže moji nadřízení v nemocnici předem věděli, že se hned po atestaci stane předmětem mého zájmu urgentní medicína.
Měl jsem vždycky velké štěstí na svoje nadřízené a vážím si jejich velkorysosti, nadhledu a dlouhodobé podpory. Z mojí strany to často vyžadovalo dělat hodně práce navíc, což znamená o víkendech nebo po nocích. Cesta k vyzvaným přednáškám na mezinárodních kongresech začíná hodinami strávenými u počítače na úkor volného času, což není každý lékař ochotný obětovat. Velmi důležitá je rovněž podpora ze strany rodiny. Pro rozvoj našeho pracoviště považuji za přínosnou každou příležitost poznat fungování podobné organizace v zahraničí. Dosud se mi podařilo absolvovat krátké pracovní stáže na letecké záchranné službě v Jeně, Basileji a Londýně. Jeden den jsem dokonce mohl létat s posádkou záchranky na kalifornském pobřeží. Každá taková příležitost je zdrojem zkušeností a potřebného nadhledu.
Co si představíte, když se řekne Lékařská fakulta v Hradci Králové?
Každý lékař z mojí generace vzpomíná na legendární zkoušku z fyziky u prof. Stránského nebo praporkový test z anatomie v 1. ročníku. Vzhledem k tomu, že jsem se v Hradci Králové narodil a absolvoval zde všechny školy, neměl jsem příležitost poznat typický život mediků na kolejích. Přesto jsme se velmi dobře znali navzájem a stejně tak nás znali učitelé. Období studia na vysoké škole považuji za jedno z nejhezčích v životě. Mnohdy bych se docela rád na některé přednášky nebo praktika vrátil…
Na jaký zážitek spojený se studiem na fakultě nejvíce vzpomínáte?
V rámci postgraduálního studia jsem si zvolil poměrně komplikovaný experimentální výzkum, jehož cílem bylo testování účinnosti vasopresorů při fibrilaci komor u prasete. Získal jsem grantovou podporu od Ministerstva zdravotnictví, ale čekal nás nelehký úkol vymyslet použitelný model experimentální srdeční zástavy, který dosud nikdo v Čechách nepoužíval. V zahraničí většina výzkumníků vymyslí protokol studie a podpůrný tým zajistí jeho realizaci. To úplně tak neplatí u nás. Při plánování projektu mně vůbec nenapadlo, že budu shánět zvířata, jejich transport i krmivo. Kanylace, intubace a resuscitace prasat už nebyla tak náročná. Dokončení projektu a obhájení disertační práce pro mě bylo velkou úlevou.
Co považujete za svůj největší úspěch ve Vaší dosavadní kariéře?
Díky mému zvolení do výboru ERC se mi podařilo zapojit naše pracoviště do několika mezinárodních projektů a spolupracovat na publikacích, které zásadním způsobem ovlivnily poskytování akutní péče v řadě zemí. Mezi nejvýznamnější počiny patří bezesporu kapitola Doporučených postupů ERC 2015 pro kardiopulmonální resuscitaci Srdeční zástava ve specifických situacích, jejímž jsem byl hlavním autorem. Výsledkem několikaměsíční práce se stala celoevropsky platná doporučení pro léčbu úrazové zástavy oběhu, plicní embolie, anafylaxe, podchlazení nebo tonutí. Zásadním způsobem se nám podařilo změnit koncept léčby traumatické zástavy oběhu, kterou dříve prakticky nikdo nepřežil. Nyní již připravujeme další vydání ERC Guidelines, jejichž vydání je plánováno na březen 2021.
V rámci výzkumných projektů se nám podařilo zavést do praxe nebo si vyzkoušet některé unikátní léčebné postupy, např. metodu intranazálního ochlazování mozku během resuscitace. Výsledky naší klinické studie PRINCESS (ClinicalTrials NCT01400373) byly publikovány v prestižním časopise JAMA (IF 45,54) v roce 2019. Dalším úspěšným projektem bylo zavedení systému tzv. first responderů, kteří jsou v případě srdeční zástavy aktivováni přes mobilní aplikaci. Jako jediná záchranka v Čechách registrujeme do systému kromě vlastních zaměstnanců mimo službu také vyškolené laiky. Přínos takové spolupráce jsme poznali před několika lety na European Resuscitation Academy ve Stavangeru. Aktuálně jsem zodpovědný za projekt ESCAPE-NET (European Sudden Cardiac Arrest network: towards Prevention, Education and New Effective Treatment), kterého se naše záchranka účastní v rámci programu EU Horizon 2020 (No. 733381). Díky dlouhodobé kultivaci systému péče o nemocné se srdeční zástavou dnes patříme mezi tři evropské země s nejlepšími výsledky resuscitací mimo nemocnici.
Na základě zkušeností ze stáže v Londýně jsme v roce 2018 ve spolupráci s nemocnicí zavedli přednemocniční podávání plazmy a červených krvinek u život ohrožujících úrazů. Příprava pilotního projektu RABBIT (ClinicalTrials NCT03522636) trvala dva roky. Posádka našeho vrtulníku může jako jediná ve střední Evropě podat transfuzi již na místě zásahu nebo během transportu pacienta do traumacentra. Letos v červnu jsme navázali projektem RABBIT 2, při kterém používáme tzv. univerzální plnou krev s nízkým titrem protilátek. Naše letecká záchranka se tak stala po Norsku a Švédsku dalším místem, kde lze takovou léčbu v přednemocniční fázi realizovat.
Za velký profesní úspěch považuji rovněž získání titulu Fellow of the ERC za přínos pro rozvoj resuscitační medicíny v Evropě, který mi byl předán na kongresu ve Vídni v roce 2012, nebo získání Zlatého záchranářského kříže za výjimečný přínos pro záchranářství z rukou prezidenta republiky v roce 2016.
Jakým zálibám se věnujete ve svém volném čase?
Ve volném čase se snažím co nejvíce věnovat rodině a společnému cestování. Jak už jsem zmiňoval, můj vztah k záchrance začal už v dětství, kdy jsem také začal sbírat modely sanitek. Unikátní sbírka je nyní vystavena v Muzeu východních Čech v Hradci Králové na výstavě Záchrankou kolem světa. Vzhledem k fyzicky náročné práci na záchranné službě jsem se v posledních letech začal více věnovat sportu, přestože jsem s tělocvikem ve škole vyloženě bojoval. CrossFit je svou všestranností ideálním tréninkem pro udržení fyzické zdatnosti a věřím, že mi umožní vykonávat práci v terénu co nejdéle. Dobrou relaxací je rovněž paddleboarding a díky dceři jsem se naučil jezdit na snowboardu.