Rok absolutoria: 2005 v Německu
Aktuální pozice: zakladatelka a majitelka jógového studia Yogadream v Hradci Králové, kde se zabývá i psychoonkologií a ajurvédskou medicínou
Proč jste se rozhodla pro studium lékařské fakulty právě v Hradci Králové?
Z Hradce pocházím, mám tu dobré zázemí, takže první volba byla logicky Hradec Králové. Jsem z lékařského prostředí, na gymnáziu mě bavily přírodní vědy, takže byla celkem logická cesta, že se vydám tímto směrem. Nikdy jsem neuvažovala o ničem jiném, než že budu lékařkou.
Jak se Vám tu studovalo?
Přišlo mi to tu skvělé, právě proto, že jsem tu měla domácí zázemí, hrála jsem tehdy aktivně volejbal, což byla výborná kompenzace náročného studia a dalo se to dobře kombinovat, ze školy rovnou na squash, nebo si jít třeba zaplavat. Studium tady bylo férové a příjemné, měli jsme i fajn skupinu, vídáme se doteď. Na studentské časy na LF HK mám dobré vzpomínky, a přesto jsem se rozhodla odjet do Německa a vyzkoušet si něco jiného.
Na to navazuje má další otázka. Pět let jste studovala obor Všeobecné lékařství na LF HK, poslední rok studia, zkoušky a státnice jste však skládala v Německu. Můžete nám říct, jak se to stalo?
Po čtvrtém ročníku v roce 2002 jsem odjela v rámci programu Erasmus do Berlína, kde to bylo skvělé, byla tam spousta příležitostí pro studenty. Studentský berlínský život je trošku jiná kategorie než Hradec. Podařilo se mi prodloužit si pobyt v Berlíně ještě o rok, nakonec jsem během dvou let dodělala všechny kredity na německé univerzitě, všechny zkoušky, třeba i ze třetího ročníku, co byly v jejich kurikulu, aby mě mohli přijmout ke státnicím. Paralelně s tím jsem v Hradci dodělávala všechny zkoušky z pátého ročníku, takže jsem si pak mohla vybrat, jestli do šestého ročníku nastoupím v Čechách a dodělám si české státnice, ale protože mě přijali na univerzitu do Drážďan, dodělala jsem tam druhou státnici, a pak na poslední rok studia odjela na univerzitu do Göttingenu, kde jsem dělala třetí státnici.
Jak probíhají státnice na německé lékařské fakultě?
V Německu je ústní část i písemná část, ta probíhá celé dva dny, to znamená, že prakticky dva dny křížkujete a máte tam úplně všechno od druhého do pátého ročníku. Druhá státnice v Německu je všeobjímající a ne úplně jednoduchá.
Když jste dokončila studia v Německu, co bylo dál?
V Německu Vás jakoby pobízejí k tomu, abyste produkovali nějakou Doktorarbeit, něco jako v Čechách postgraduální studium, jenže tam to probíhá pregraduálně. Tím se dostanete ke svému oboru, dostanete svého učitele, děláte už svou práci, která Vás trochu směřuje, čemu se po studiích asi budeme věnovat. Já jsem chtěla dělat radiologii, nakonec jsem se posunula k radioonkologii, což je intenzivní obor, hodně technický, hodně o velkém počtu pacientů, kteří mají velké problémy. Potřebovala jsem to nějak kompenzovat, nějakou psychohygienu, aby se z toho člověk nezbláznil. Tam se to začalo lámat do jógy, tím se začaly otevírat další cesty, mimo technické medicíny jsem se začala věnovat i psychoonkologii, to znamená, co pacientům můžeme nabídnout jako lidi, nejen ty přístroje.
Nasměrovalo Vás to k dalšímu vzdělávání?
Ano. Skvěle je udělané třeba vzdělávání pro lékaře v ajurvédské medicíně v německém Essenu. Byla to nádherná možnost studovat ajurvédu od lidí, kteří tomu opravdu rozumí, praktikují to tak, jak se to skutečně dělá na indických klinikách. V evropských poměrech se jinak pod pojem ajurvéda schová ledacos, různé welnessové záležitosti, to je ale něco zcela jiného.
Lze principy ajurvédské medicíny aplikovat na naše evropské poměry?
U nás je úplně jiné tempo, málo kdo tady má čas trávit klidné dvě hodiny obědem, to je jen jeden z příkladů. Ale v ajurvédě jsou hezké principy holistického přístupu, terapie je individualizovaná. Je škoda tento komplementární systém nepoužívat, když tady je a funguje.
Po patnácti letech jste se do Čech vrátila, kam mířily Vaše další kroky tady?
Kolem roku 2015 mi byly nabídnuty krásné prostory pro budoucí jógové studio v Hradci Králové, tak jsem vlastně na zelené louce vybudovala studio Yogadream, kde mimo lekcí jógy nabízím i konzultace ajurvédské medicíny. Nabízeli jsme i lekce jógy onkologickým pacientům. Zkoušíme právě pracovat skrze ajurvédu, upravovat jídelníček, věnuju se práci s dechem. Všechnu to jsou poměrně jednoduché věci, které mohou pacientům pomoci během terapie, nebo po terapii, kdy je člověk oslabený a vyčerpaný. Zároveň jezdím do Prahy školit další lektory onkojógy.
Jaké máte další plány?
Po covidové pauze bych chtěla zpět více rozjet projekt práce s onkologickými pacienty. Teď se celé studio tak trochu oklepává, chtěli bychom znovu obnovit víkendové akce a semináře.
Spolupracovala jste i s nadací Seniorem s radostí. Můžete nám o tom něco říci?
To byl hezký projekt, díky kterému jsme mohli nabízet lekce jógy seniorům zdarma. Fungovalo to dobře, každou středu jsme měli kolem dvaceti seniorů i seniorek, hrozně je to bavilo. Celé to pak skončilo na penězích, nadace projekt už dále nemohla financovat, navíc do toho přišel covid, pak už se to nenastartovalo, ale bylo to hezké.
Je toho hodně, čemu se věnujete, vydáváte se mnohdy nevyšlapanými stezkami, uvažovala jsme někdy o tom, že byste třeba napsala nějakou knihu?
(smích) Přemýšlela jsem o tom, trochu mi přijde, že každý lektor chce hned napsat knihu o své józe, protože má pocit, že je to něco zcela výjimečného. Takže úplně nevím, jestli to není něco, co už tu bylo tisíckrát řečeno jinak. Ale zároveň by mě bavilo směřovat knížku směrem pro onkojógu, vymyslet techniky, programy, dát tam příklady jídelníčku, sekvence jógy, které by mohl člověk doma praktikovat. Jestli něco takového někdy bude, asi tímto směrem by se to ubíralo.
Mimo všech možných pracovních aktivit máte rodinu, malé děti se spoustou koníčků. Kde dobíjíte baterky a jak relaxujete?
Oboje právě jógou, to je to, proč se toho můžu těžko vzdát, protože mě to hrozně baví, nabíjí. Je to práce, která snad není práce, těším se na lekce s klienty. A vždycky říkám, každý den mít půl hodiny sám pro sebe, na to nedám dopustit, občas si jdu zaplavat, nebo třeba běhat.
Jak se na Váš pohled na život, na Vaše pracovní aktivity dívá Vaše okolí?
Někdy mi říkají, a i já si říkám, že jsem strávila tolik let studia, tolik práce… jestli nejsem lehce překvalifikovaná na to, co dělám. Ale ono nakonec to všechno tam někde je. I když aktivně nějakou část medicíny nevyužívám, tak to vůbec neznamená, že by to byl nějaký ztracený čas, zbytečně vyhozená energie. Je to zas další dovednost, kterou si člověk nese. Myslím, že je dobré nemít jenom to jedno, jenom to jedno vidění světa, protože život je velmi pestrý, čím víc úrovní, oborů člověk pojme, tím je pak snazší vidět jiné souvislosti. Je toho hrozně moc, co se mi skrze mou současnou práci otevřelo. Cokoliv otevře cestu, je dobré.