Rok absolutoria: 2018
Obor: Všeobecné lékařství
Aktuální pozice: I. interní kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové
„Kontakt s pacienty je asi to nejhezčí na medicíně. Dokáže dodat spoustu energie do další práce.“
Byl to Váš dětský sen stát se lékařem, nebo jste chtěl být něčím úplně jiným? Co Vás přimělo ke studiu medicíny?
Pocházím z malé vesnice, takže v šesti letech jsem chtěl řídit traktor. Pak se moje přesvědčení postupně vyvíjelo, poslední dva roky na střední škole jsem už věděl, že bych chtěl jít na medicínu. V tom mi hodně pomáhali rodiče, za což jsem jim vděčný.
Jaké vzpomínky na studentská léta na hradecké lékařské fakultě Vám nejvíce utkvěly v paměti? Ať už se to týká samotného studia, nebo i věcí okolo, spolužáci, studentský život…
Co se týká samotného studia, tak asi nikdy nezapomenu na puch formaldehydu ze sálů na anatomii v prvním ročníku. Ten se mi vždycky vybaví, když si vzpomenu na prvák. Dál si pamatuji, jak jsme organizovali ples lékařské fakulty nebo veletrh uplatnění v medicíně, to mě hodně bavilo, vždycky trochu nervy jak to dopadne, ale spousta komických situací a hodně srandy. Dost vzpomínám na náš kruh na interně, a ještě taky zážitky z našeho půlení.
Co bylo po studiu?
Stáž na Mayo Clinic a pak už jen práce, práce, práce. Ale právě ta stáž v Americe mě dost připravila, oni jsou tam hodně pracovití, tráví na klinice prakticky celý den, a ještě značnou část víkendu. Rozdíl ale je, že tady v Česku se časem lékařů zbytečně plýtvá na administrativu a činnosti, které by zvládl udělat méně vyškolený pracovník, a potom nám zbývá méně času na pacienty a vzdělávání. Právě kontakt s pacienty je asi to nejhezčí na medicíně a dokáže dodat spoustu energie do další práce, tak je důležité ho nezanedbávat.
Zaznamenala jsem Vaši účast na konferenci SVOČ v roce 2018 a jedno video na YouTube, kde jste prokázal vynikající herecký, nebo možná spíš pedagogický talent, každopádně schopnost zaujmout. Naopak vědu si asi většina lidí pojí spíše s něčím nudným, nezáživným… Role pedagoga by Vás nelákala?
Pedagog se ze mě stává během semestru celkem pravidelně a baví mě to. V poslední době se hodně rozvíjí simulační medicína, ale já jsem v tomto trošku „old-school“ a nejradši učím studenty přímo u pacientů, podle mě z té interakce si dokážou odnést úplně nejvíc. Mám rád skupiny studentů, které medicína zajímá a mají k pacientům aktivní přístup. Potom je to příjemně strávený čas z obou stran. To je výhoda práce na klinice při fakultě, že spojuje medicínu, výzkum a výuku.
Co Vás přimělo k tomu věnovat se i vědě? Jakým tématům se v rámci vědy a výzkumu nyní věnujete?
Myslím, že věda a špičková medicína jdou ruku v ruce. Pokud chceme pacientům poskytovat nejlepší možnou péči, musíme sledovat současně nejnovější trendy ve svém oboru, kriticky je hodnotit a pak je aplikovat do praxe. A není nic lepšího než malým dílkem přispět k rozvoji svého oboru. Už od studia jsem měl blízko k arytmologii, takže se nejvíc věnuji stimulací navozené kardiomyopatii a její léčbě.
Čemu dalšímu se věnujeme mimo své profese? Jaké máte koníčky?
Vedle běžné práce a služeb se snažím věnovat partnerce a rodině. Pak už moc času nezbývá, a ten se snažím vyplnit aktivním odpočinkem – tenis, cvičení, běh, kolo. A taky vždycky moc rád přijedu za rodiči na vesnici, kde můžu dělat domácí práce a máme psa, na procházce s ním zrelaxuji úplně nejlépe.
Zabýváte se něčím dalším, co byste chtěl zmínit? Na co jsme zapomněli? Co plánujete dál?
Abych byl upřímný, tak nás nyní trápí personální krize na klinice. Jestli čte článek někdo ze studentů nebo absolventů a má zájem u nás pracovat, tak ho moc rádi mezi sebe přijmeme a za sebe můžu říct, že uděláme maximum, abychom pomohli v začátcích a předali zkušenosti.
Máte nějaké heslo, motto, oblíbený citát, kterým se v životě řídíte? Nebo je někdo, kdo je pro Vás inspirací, vzorem…?
Oblíbený citát je „per aspera ad astra“ a moje motto podle kterého se snažím žít je „vždycky budeš litovat toho, co jsi neudělal než toho, co jsi udělal“.
Vzorem pro mě je můj mentor z Mayo Clinic, doctor Thomas Munger, jak dokázal spojit práci na klinice a osobní život. Je excelentní klinik a elektrofyziolog, který dokázal vyřešit jakékoliv arytmie i tam, kde ostatní byli bezradní. Současně si zachoval vlídný, pozitivní přístup k pacientům a je příkladným otcem rodiny a čtyř dětí.