Jaká je Vaše aktuální pozice na fakultě?
Momentálně jsem třetím rokem ve funkci přednosty ústavu anatomie.
Čím je pro Vás lákavá anatomie?
To je takový typ jednoduché otázky, po níž se dotazovaný nadechne, otevře pusu a zjistí, že vlastně neví. Ze začátku to byla touha osedlat si největšího strašáka studia medicíny. Ale dávno už anatomii nevnímám jako nejobtížnější předmět a už vůbec ne na naší fakultě. Anatomie popisuje tělo jako krásnou a obdivuhodnou stavbu, jako mapu plnou uliček a chodbiček. Byl bych smělý, kdybych se označil za „renesančního člověka“, ale lidské tělo vnímám s renesanční úctou a zvídavostí. Anatomie je prostě srdcařina.
Jak dlouho již působíte na LF HK?
Přes dvacet let.
Je nějaký významný okamžik, který si vybavíte ve spojení se svým působením na fakultě?
Významných okamžiků je celá řada. Víte, já kariérní postup nijak zvlášť neprožívám, takže mi v paměti utkvívají spíš společenské akce. Z profesního hlediska je pro mě významné, když dokončím nějakou delší práci a můžu být hrdý na výsledek (a co si to nepřiznat, často jsem taky potom rád, že jsem se toho úkolu zbavil).
Co Vás aktuálně nejvíce zaměstnává?
Bohužel, teď je to hlavně o tom, vyrovnat se s distanční výukou a s home officem, který narušuje běžný chod ústavu. Vše je v pohybu, zaběhané postupy jsou tytam, nejsme schopni s jistotou plánovat víc než na týden dopředu a ta neustálá nejistota nás skličuje. Je těžké pořád odborným partnerům, úředním osobám i studentům vysvětlovat, proč něco nejde nebo se to zdržuje, naštěstí většinou nalézáme pochopení.
Čemu se rád věnujete ve svém volném čase a jakým způsobem relaxujete?
Já mám moc zájmů a kdybych měl všechny vyjmenovat, byl by náš rozhovor dost disproporční. Tak nejvíc asi tuzemská turistika. Dřív bych řekl ještě, že hudba a divadlo, ale kulturu teď aktivně nijak neprovozuji s výjimkou nějaké občasné básně do šuplíku. Co se týče relaxace, ta teď tedy moc aktivní není. Koronavirus mě připravil o hodně radostí. Ale i všeobecně, z filosofického hlediska se s dnešní dobou dost rozcházím a rozhodně k tomu nepřispěla role médií, sociálních sítí a politiků z obou stran během roční pandemie. V podstatě tohle období nemá kladného hrdinu, kromě bezejmenných zdravotníků. Omlouvám se, jestli ze mě mluví skepse, vždyť jako vedoucí pracovník bych měl působit optimisticky a koučovat svoje kolegy. Považujte to tedy za výjimečnou upřímnost a občanský postoj, který jinak na pracovišti nešířím.
Co byste vzkázal absolventům LF HK, Vašim bývalým studentům?
Že na ně vzpomínám rád. Se svými studenty jsem podnikal jak zájmové aktivity typu pitevní kroužek, případně i SVOČky, tak sportovní akce – florbal, fotbal, frisbee, výlety i koncerty. Než jsem se stal přednostou a byl jsem obyčejným asistentem, měli jsme k sobě hodně blízko. Snad i oni vzpomínají na svoje léta v Hradci rádi. Je velmi dobře, že se začala fakulta o absolventy zajímat. Je to dobrá cesta, jak si dělat dobré jméno bez podbízení. Takže bych absolventům vzkázal také, ať o nás dobře hovoří a dělají nám dobrou reklamu.