Rok absolutoria: 2004
Obor: Všeobecné lékařství
Aktuální pozice: Zástupce přednosty Kliniky kardiovaskulární chirurgie, Univerzitní nemocnice a Johann Wolfgang Goethe Univerzita ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo
Když jste dokončil svá studia na LF HK, co bylo dál? Zamířil jste rovnou do Německa? Kam? Jak se to přihodilo?
Ano, zamířil jsem přímo do Německa, konkrétně do malého městečka za hranicemi v Bavorském lese. Důvod k tomu byl poměrně jednoduchý. My jsme tenkrát s mojí přítelkyní Zdeňkou, nyní již několik let manželkou, již během studia absolvovali několik zahraničních stáží. Ať už letních, kratších s IFMSA, tak následně i roční stáž v rámci evropského programu Erasmus. Já byl na pátý ročník studia ve francouzském Rennes a ona v sárském městě Homburg. Tyto zkušenosti nám samozřejmě otevřely oči a nejen to. Navíc byly v té době podmínky pro začínající mladé lékaře ve FN HK ne obzvláště příznivé. Tudíž jsme se rozhodli, že zkusíme štěstí a pokusíme se hned po promoci získat práci v Německu. To se nám poměrně snadno povedlo, a tak jsme nastoupili jako mladí lékaři do malé nemocnice v Bad Kötzting, kde to pro nás byla obrovská medicínská škola.
Proč jste si vybral zrovna kardiochirurgii?
Já jsem již od malička věděl, že chci studovat medicínu a již asi od první či druhé třídy jsem chtěl být chirurgem (smích). No, a to mě drželo, až jsem ve druhém ročníku na LF HK potkal v rámci předmětu „seznámení s klinikou“, nebo jak se to přesně jmenovalo, pana prof. Jana Harrera. Ten na mě tolik zapůsobil, že jsem začal na kardiochirurgii docházet vypomáhat jako student a už jsem u toho zůstal. A navíc kardiochirurgie je ta nejkrásnější a nejzajímavější chirurgie (smích).
Dle Vašeho životopisu jste se po několika letech na čas vrátil do České republiky, konkrétně do FN HK. Vnímal jste pak při své práci tady nějaký rozdíl mezi Vámi a Vašimi kolegy, co neměli takovouto několikaletou zahraniční zkušenost? V přístupu k pacientům, ve způsobu myšlení…
Ano, po čtyřech letech působení v německém Bavorsku v nemocnici v Bad Kötzting a v Pasově jsme se vrátili do České republiky, konkrétně na Kardiochirurgickou kliniku ve FN HK. Popravdě, určité rozdíly se daly pozorovat, zejména trochu v pracovním nasazení a také v přístupu k pacientům. Od pacientů v Německu jsme byli zvyklí, že chtěli být více informování o péči a léčebných postupech. Například poučení pacienta o operaci a sepsání informovaného souhlasu bylo vždy důkladnější a náročnější než doma.
Pak Vás to táhlo zase pryč? Do Švýcarska? Dá se nějak stručně charakterizovat švýcarské zdravotnictví?
Asi se nedá úplně říct, že mě to zase táhlo pryč, jelikož jsme s mojí ženou prožili pět opravdu krásných a inspirujících let v Hradci Králové, a navíc se nám tam narodila dcera. Já jsem ale dostal pracovní nabídku v Curychu, která se prostě nedala odmítnout. V principu je švýcarské zdravotnictví velmi podobné tomu českému, nicméně několik rozdílů by se tam určitě dalo najít. Na jednu stranu je vidět, že ve švýcarském systému je více peněz, na druhou však, podobně jako v Německu, je pracovní nasazení veškerého zdravotnického personálu trochu vyšší. Kupříkladu normální pracovní týden lékařů ve Švýcarsku čítá 50 hodin bez služeb. A i ve Švýcarsku, podobně jako v Německu, je znát, že pacienti chtějí byt výrazně více o všem informovaní, a proto stráví lékař, a to i chirurg, výrazně více času komunikací s pacienty.
Jak vzpomínáme na svá studentská léta v Hradci Králové?
Naprosto skvěle (smích) a to z několika důvodů. Zaprvé jsem se již v prvním ročníku seznámil s mojí manželkou Zdeňkou, máme spolu dvě děti, dceru Anežku a syna Lukáše. Za druhé je Hradec Králové ideální studentské město s mnoha možnostmi studentského vyžití, samozřejmě jen na kolik to studium medicíny vůbec dovolí (smích). A v neposlední řadě musím konstatovat, že naše alma mater LF HK UK je naprosto skvěla škola, která nás opravdu velmi dobře připravila do našeho pracovního života.
Co Vás vůbec přimělo ke studiu medicíny?
Tuto otázku jsem již z vetší části zodpověděl v předchozích odstavcích, nicméně se k tomu váže ještě jedna historka. Moji rodiče, kteří vůbec nebyli medicínsky vzdělaní, měli známé manželé, kteří také vystudovali medicínu v Hradci Králové. Já už jako malý kluk poslouchal jejich velmi zajímavé a inspirující historky z medicinské praxe. Samozřejmě, že on byl chirurg (smích).
Pohybujete se dlouhou dobu v různých německy mluvících regionech, cítíte se tam už jako doma? Je něco, co Vám tam chybí, po čem se Vám stýská?
Tak asi jak se to vezme. My říkáme, že jsme doma tam, kde je celá rodina, tím mám na mysli moji ženu a děti, a kde jsme spokojení. Určitě nám spoustu věcí vadí, zejména taková ta německá rigidita a někdy dokonce až přehnaná korektnost.